Rubriky
Aktualności-CZ Biblijna nauka-CZ

SABAT

Otázka sabatu je jednou z věcí, která zajímá mnoho křesťanů. Měli bychom dnes dodržovat sabat? A co když zrovna neděle je dnem Páně a ne sobota? Máme v Novém zákoně přímé přikázání od Pána Ježíše nebo některého z apoštolů, abychom dodržovali sabat? Kdykoliv se objeví biblická otázka, musí na ní také být biblická odpověď.

CO ZNAMENÁ SABAT A PROČ NÁM HO BŮH PŘIKÁZAL DODRŽOVAT?

Sabat znamená odpočinutí. Je to odpočinek po vykonané práci, dokončené etapě nebo také odpočinek po dokončeném díle. Poprvé slyšíme o odpočinku na počátku knihy Genesis.


(1) Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.
(2) Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal.
(3) Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

Genesis 2:1-3

Bůh tvořil během šesti dnů a sedmého dne si odpočinul od vší práce. Pán Bůh tvořil formy života od nejnižší po nejvyšší, když však “stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej”, prostě si odpočinul, jelikož vše fungovalo v dokonalém souladu.

JE SABAT STANOVENÝ PRO ČLOVĚKA, NEBO ČLOVĚK PRO SABAT?

(24) Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“
(25) Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad?
(26) Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“
(27) Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu.
(28) Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

Marek 2:24-28

Farizejové přijali zásadu, že dodržování zákonu a sabatu je nejvyšší formou kontaktování se s Bohem. Ježíš řekl, že „sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu”. Ježíš Kristus byl Pánem sabatu, toto však farizejové nezaznamenali. Pro ně to byl přirozený sabat, avšak před nimi stál Někdo větší než ten starý stín přírodního sabatu ‒ jejich Stvořitel v lidském těle, který hlásal dokonalý odpočinek už na počátku v knize Genesis. Proběhlo to předtím, než byl zaveden Mojžíšův zákon. Farizejové neměli pochopení pro Boží skutečnost, a protože umíněně dodržovali starý řád a sabat, nespravedlivě odsuzovali Ježíše a Jeho učedníky.

(16) „Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by takové zázraky mohl dělat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory.

Ján 9:16

Ježíš byl neustále podezříván z porušování sabatu. Nebyl však právě On náplní sabatu? Neprojevoval snad Otce každý den v týdnu a nenabízel snad lidem opravdový “odpočinek duše”? Nejenom jeden den v týdnu, ale každý den v úplné jednotě s Bohem ‒ to byla nová dimenze, do které nebyla schopna většina lidí vstoupit. Obdobně je to také dnes.

PLATÍ PŘÍROZENÝ SABAT PRO VŠECHNY, NEBO BYL DÁN ŽIDŮM AŽ DO “ČASU NÁPRAVY”?

(8) Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně.
(9) V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní.
(10) Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.
(11) Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření.
(12) Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.

Židům 9:8-12

Ježíš vyplnil celý zákon a započítal věřícím svou vlastní spravedlnost, která je nám dostupná prostřednictvím víry. Ježíš ukončil epochu zákonu díky tomu, že vyplnil všechna nařízení zákonu. Pán Ježíš Kristus dosáhl toho, čeho nikdo z nás nebyl schopen dosáhnout. Docílil úplného vykoupení. Zvolal na kříži: „Je dokonáno!”. Toto se opravdu stalo. Pavel řekl, že od té chvíle byl zaveden nový pořádek, protože Ježíš docílil „věčného vykoupení”. Staré nařízení a starý sabat pominuly. Když přicházíme k Ježíši s vírou, získáváme dokonalý odpočinek duše.

(28) Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.
(29) Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.
(30) Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.

Matouš 11:28-30

Ježíš Kristus je dnes jediným odpočinkem a jediným sabatem pro člověka osvobozeného od vědomí a břemene hříchu. V listu Koloským čteme:

Ježíš Kristus je dnes jediným odpočinkem a jediným sabatem pro člověka osvobozeného od vědomí a břemene hříchu. V listu Koloským čteme:

(16) Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám.
(17) Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.

Koloským 2:16-17

Pro ty, kdož žili pod Mojžíšovým zákonem, bylo samozřejmé dodržovat všechny zásady vztahujícíse k pokrmům, nápojům, svátkům a sabatu. Tady však apoštol Pavel vysvětluje, že tyto věci již pominuly, jelikož byly pouhým stínem, který poukazoval na Příchod Krista. Pokud jste si všimli, tak ve 24. kapitole Matoušova evangeliabyly Ježíšovi kladeny tři otázky. Na začátku 24. kapitoly čteme tato slova: „Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby. On jim ale řekl: Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“ Toto se odehrálo, když pobýval ještě v chrámu ve městě.A co bylo dál? Ježíš odešel z chrámu a zamířil k vrcholu Olivové hory. Když se pak posadil na Olivové hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“ Oni mu kladli tři otázky a Ježíš jim odpověděl podle toho, jak se ho zeptali. Tři otázky, vidíte? První zněla: „Řekni nám, kdy to bude?“, následovala: „Jaké bude znamení tvého příchodu? “ a dále: „Jaké bude znamení konce světa? “. Tři otázky. Ježíš zde odpověděl na tři otázky. Dnešní nadaní vědci umísťují tuto první otázku, na kterou Ježíš odpověděl: „Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den. “, oni ji umisťují do budoucnosti, do doby Příchodu Páně na konci světa. Zatímco toto se odehrálo v 70. roce n.l., když římský voják, lépe řečeno velká armáda, Titus a jeho skupina, ten velký generál, přišel a oblehl to město. Stejně jako to předpověděl Ježíš: „Uvidíte Jeruzalém obklíčený vojsky. Kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.” Nuže, jistí lidé se snaží obhájitsvé učení a tvrdí, že lidé stále žijí v době sabatu a že by měli ostříhat sabat v době Jeho Příchodu. Nuže, pokud bude Příchod celosvětovou záležitostí, nemůže se konat v sabat, protože na jedné zemské polokouli je to den sabatu, na druhé zemské polokouli to však není den sabatu. Pochopte, že to tak není. Ostříhání sabatu bylo pro lidi na poušti, ne pro církev.

Jeho Slovo zaslíbení, které nemůže selhat” – William Branham

KLADLA PRVNÍ CÍRKEV V KNIZE SKUTKŮ DŮRAZ NA SPOLEČNÉ SHROMÁŽĎOVÁNÍ SE V SABAT?

Apoštol Pavel šířil novou víru různými způsoby všude, kde mohl. V den sabatu navštěvoval židovské synagógy, kde dokazoval, že právě Ježíš z Nazaretu je Kristem. Navštěvoval také nové, oddělené křesťanské sbory, které se odlišovaly od židovské tradice, jelikož měli shromáždění prvního dne po sabatu, tímto způsobem navazovali na zmrtvýchvstání Krista. Lukáš pod inspirací Ducha svatého tomu věnoval svou pozornost v knize Skutků:

(7) Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci.

Skutky 20:7

(19) Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“
(20) Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

Ján 20:19-20

Jaké to bylo výjimečné shromáždění, když Ježíš hlásal více než jedno kázání. Prvního dne po sabatu se Ježíš zjevil, aby potvrdil své zmrtvýchvstání. Dříve jsme četli, že rovněž Pavel měl svá setkání s věřícími prvního dne po sabatu čili v neděli. Historie potvrzuje, že první křesťané se setkávali v neděli, aby si připomnělizmrtvýchvstání Ježíše Krista. Neznamená to však, že neděle je svatým dnem nebo že sabat je dnem Páně. První křesťané se setkávali každý den, je o tom řeč v knize Skutků 2:46 a 5:42.

JEDNÁ SE O SOBOTU ČI NEDĚLI? KTERÝ Z TĚCHTO DNÍ JE DNEM PÁNĚ?

V Novém zákoně nenacházíme žádný přímý příkaz, že máme dodržovat určitýden. Ježíš ukončil starý cyklus a vstal z mrtvých osmého dne, čímž nám poukázal na nový začátek.

Podívejme se dále, co Bible učí o odpočinku Sabatu. „Vždyť ten, kdo vstoupil do Jeho odpočinku…” Toto vejití musí mít za následek „zůstávání v tom”. Je to věčný odpočinek, jehož je sedmý den jen obrazem. Sedm je dokonalost, osmý den by se tím stal opět prvním, proto Ježíš vstal prvního dne v týdnu. V Něm máme Život, věčné odpočinutí sabatu. Z toho vidíme, proč Bůh nedal nějaký určitý den v týdnu jako sobotu (odpočinutí), neboť jsme navždy vešli do Jeho odpočinutí a zůstáváme v něm. To Izrael nemohl, oni přece měli jen stínový obraz skutečnosti, které se my těšíme. Proč bychom se měli vracet ke stínovému obrazu, jestliže již máme skutečnost?

Vidění na Patmu” – William Branham

(17) Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
(18) Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.

Matouš 5:17-18

On je tentýž včera, dnes i na věky. To je úplné zjevení Boží. Když Bůh někdy něco řekne, On to nikdy nemůže změnit. On to vždycky jen utvrzuje, ale nezmění to. Zákon byl utvrzen, nikoliv změněn — utvrzen. „Každý, kdo se dopustí cizoložství, bude vinen smrtí, ale každý, kdo (teď je to zpřísněno) by se chtivě podíval na ženu…“ On to přikázání nikdy nezměnil, On ho utvrdil. „Pomni na den sobotní, abys jej světil,“ jeden den v týdnu — teď On to utvrdil. Ten odpočinek přichází z toho, že vlastníme Ducha božího. „Předpis za předpisem, řádek za řádkem, trošku odtud, trošku od onud; držte se pevně toho, co je dobré, protože koktavými rty a jinými jazyky budu mluvit k tomuto lidu.“ A to je odpočinek.

Kristus je tajemství Boží zjevené – William Branham

JE DODRŽOVÁNÍ SABATU PEČETÍ DUCHA SVATÉHO, JAK TO BÝVÁ NĚKTERÝMI UČENO?

(30) Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení.

Efezským 4:30

Dodržování přirozeného sabatu není pečetíDucha svatého. Pečetí Božíje Duch svatý. Když ho přijímáme, vcházíme do trvalého Božího odpočinku. Tím, že přestáváme činit své vlastní skutky, dáváme Bohu možnost k tomu, aby skrz nás mohl prokázat své vlastní skutky.Stáváme se „novou bytostí v Kristu” a odpočíváme od svých skutků.Bůh nás zapečetil jako svou vykoupenou bytost, vcházíme proto do odpočinku Ducha Božího. Toto je opravdový sabat s Bohem.

DALŠÍ POMOCNÉ ODKAZY PŘI STUDIU SABATU.

Předně nacházíme některé, kteří označují Den Páně jako Den Sabatu, který je pro ně Večerem. Pak tu jsou druzí, kteří označují Den Páně jako neděli, první den týdne. Avšak, jak by to mohl být některý z nich. Nebo dokonce oba dohromady; Jan přece toto vidění obdržel během dvou let. Co se vlastně událo, bylo, že Jan byl Duchem přenesen do Dne Páně, který přijde a Jan viděl nyní věci toho budoucího dne. Avšak zatím nechme naše myšlenky stranou a pokusme se najít přesný význam Sabatu dnes. Sabat, jak to poznáváme z Nového zákona, NENÍ dodržování určitého dne. Nemáme žádný příkaz dodržovat neděli nebo sobotu, ani nemáme žádný příkaz zachovávat první den týdne, kterým je neděle. Zde je pravda ohledně sabatu…Slyšeli jste závěrečný výrok poslední části verše dobře? „Bůh odpočinul od Svých skutků.” Bůh dal Izraeli sedmý den jako jejich sabat v upomínku na Jeho vlastní dílo, na stvoření světa, se vším, co je v něm. Stvoření bylo dokončeno. Přestal se Svojí prací. Odpočinul. Bylo to dobré, dát lidu jeden den jako den odpočinku, neboť byli všichni na stejném místě a v jedné době. Avšak dnes je na jedné polovině Země den a na druhé polovině noc, a proto by to vůbec nefungovalo.

Vidění na Patmu” – William Branham

(8) Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni.
(9) Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek.
(10) Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.

Židům 4:8-10

Kdyby bylo dodržování soboty opravdovým odpočinkem, který Bůh předpověděl člověku a ve kterém má Bůh zalíbení, tak proč tedy ve Starém zákoně předpověděl příchod jiného dne? Apoštol Pavel píše, že opravdovým sabatem je příchod do Božího odpočinku. Bůh nám nabízí něco více než dodržování přirozeného dne. Ježíš, Duch svatý je Pánem sabatu; On nám dává opravdový odpočinek.

(10) Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.
(11) On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?
(12) O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

Matouš 12:10-12

Vidíme, že Ježíš dodržoval sabat jiným způsobem než farizejové a duchovní. Jejich pochopení sabatu bylo tělesné. Ježíš však poukazoval na to, co je opravdovým sabatem. Z tohoto důvodu byl neustále obžalovaný. Byl to konflikt toho, co je tělesné a toho, co je duchovní.

(10) V sobotu pak učil v jedné synagoze.
(11) A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat.
(12) Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí.
(13) Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
(14) Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“
(15) „Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?
(16) A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“

Lukáš 13:10-16

Bůh tedy posvětil sedmý den. Šest dnů to byl člověk. Sedmý den byl Božím odpočinutím, které je předobrazem, typem tisíciletí. Všimněte si teď toho, jak to hezky ladí. Když Ježíš přišel na zem, co se stalo důvodem ukřižování Ježíše, to bylo rušení dne sabatu, proti Ježíši vnesli pouze dvě obvinění, totiž „rušení soboty, a to, že se činil Bohem.“ A On řekl, že byl Pánem i sabatu. On měl… On byl rovněž Bohem sabatu, On byl Bohem. A tak neměli důvod, jak by jej obvinili. Dovolte mi to jasně objasnit a ukázat, který vlastně den máme dodržet. Máme na to nějaké místo Písma? Zeptám se na to k vašemu dobru: „Je zde nějaké místo Písma, které by nám nařizovalo a opravňovalo nás k ostříhání neděle stejným způsobem, jako Židé ostříhali sobotu?” Nikoliv, přátelé, takové není. Není takové místo v Bibli, neboť v Novém Zákoně pro nás platí ostříhat buď sobotu, nebo neděli. Ale důvodem, proč dodržujeme neděli, je vzpomínka na zmrtvýchvstání.Jistě řeknete: „To dělá římskokatolická církev.“ Oni tvrdí, že to zavedli, ale pokud ano, pak svatý Pavel byl římským katolíkem, a rovněž Petr, Jan, Jakub a ti ostatní, neboť oni se scházeli ke své bohoslužbě prvního dne týdne. A podle historiků jediným způsobem, jak bylo možno rozpoznat křesťanské a ortodoxní Židy(oba chodili do synagógy), ale jedni chodili v sobotu (ti, kteří zapírali zmrtvýchvstání Ježíše), zatímco ti druzí přicházeli v neděli (kteří věřili, že Ježíš vstal z mrtvých). A to bylo to znamení.

Otázky a odpovědi na knihu Genesis – William Branham

(18) A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.

Ján 5:18

Rubriky
Biblijna nauka-CZ

VODNÍ KŘEST

Věc křtu je jedna ze základních pravd Bible a zároveň první krok na cestu k Bohu. Existuje mnoho názorů na téma křtu, ale pravda je jenom jedna a tu najdeme v Písmu svatém.

JE VODNÍ KŘEST NEZBYTNÝ?

(15) Potom jim řekl: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
(16) Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.

Marek 16:15-16

Podle slov Pána Ježíše Krista je vodní křest neoddělitelnou částí hlásání Evangelia. Křest sám o sobě nemá moc ke spáse, je to však druhý krok víry. Prvním krokem je osobní víra v hotové dílo vykoupení, díky němuž je nám v plném světle odhaleno neomylné Slovo Boží. Křest ponořením je vnějším vyznáním vnitřního díla milosti, jehož autorem je Duch svatý. Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.”

(13) Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít.
(14) Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“
(15) „Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.


Matouš 3:13-15

VODNÍ KŘEST SE PROVÁDÍ PONOŘENÍM ČI POKROPENÍM?

(35) Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.
(36, 37) A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“
(38) a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.
(39) Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se.


Skutky 8:35-39

Jak jsme si výše všimli, všichni v první církvi byli pokřtěni úplným ponořením do vody. Křtící i křtěný se museli společně nacházet ve vodě. Podle Listu Římanům 6:3-4 křest symbolizuje naši identifikaci se smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním Ježíše.

(3) Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti?
(4) Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

List Římanům 6:3-4

Ponoření do vody symbolizuje hrob, kde pokládáme starého člověka spolu s jeho dřívějšími způsoby a přesvědčeními, abychom mohli žít novým Životem v Kristu. V Řeckém jazyce slovo „křest” zní „baptizo”, což znamená „ponořit”. Je křest ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého správný?

(18) Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
(19) Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého
(20) a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Matouš 28:18-20

Samozřejmě, že ano. Ježíš dal tento příkaza my jej musíme vyplnit. Měli bychom však v úvodu vysvětlit, že Otec, Syn a Duch svatý nejsou jména. Jsou to tituly, které přináleží Osobě. Ježíš přikázal, abychom křtili ve Jméno té Osoby, která se zjevila jako Otec, Syn a Duch svatý. Každý dospělý jedinec vlastní několik titulů (má několik pojmenování): otec, syn, bratr, matka, avšak za těmito tituly (pojmenováními) se kryje konkrétní jedinec a jeho jméno. První apoštolové žili v tak blízkém vztahu s Kristem, že přesně věděli, o jaké jméno se jedná. Jménem Otce, Syna a Ducha svatého je Jméno Pán Ježíš Kristus. Ježíš nám tedy nepřikázal, abychom křtili věřící ve tři Božské tituly, ale v Jeho jméno.

V JAKÉM JMÉNO BY SE MĚLO KŘTÍT?

Jméno, které by mělo být aplikováno při křtu, je nesmírně důležité. Mělo by být stejné jako jediné Bohem vybrané jméno, ve kterém je nám nabízeno spasení.

(12) V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“

Skutky 4:12

V případě uskutečňování transakcí nebo smluv je vždy vyžadován osobní podpis. Žádná instituce neuznává podpis matky, dědy nebo syna. Za účelem správné identifikace se tam musí objevit podpis oprávněné osoby. Taktéž v případě „nebeských transakcí” se musí na šeku objevit podpis Pána Ježíše Krista.On tam je. Musíš to jenom přijmout. Žádné jiné jméno nebude uznáno.

(38) „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,
(39) neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“

Skutky 2:38-39

Cesta k přijetí Ducha svatého je dnes úplně stejná jako tehdy. Je nezbytné činit pokání (slovní spojení „činit pokání” znamená v řeckém jazyce „správně nasměrovat svoji mysl”), pokřtít se ve jméno Pána Ježíše Krista a poté budeš naplněn Duchem svatým. Podle slov Petra, vyřčených pod vlivem Boží inspirace, platí tento plán dodnes, a tak to také bude, dokud bude Bůh povolávat lidi do svého Království.

CO BYCH MĚL ČINIT, POKUD JSEM POKŘTĚN VE JMÉNO OTCE, SYNA A DUCHA SVATÉHO?

Pokud jsi byl pokropen coby nemluvně, znamená to, že nejsi vůbec pokřtěn, protože je vyžadováno úplné ponoření do vody. To samozřejmě není možné ve stádiu nemluvněte. Ježíš bral malé děti do náruče a žehnal jim (Matouš 19:13-15). Ježíš je nekřtil ani nekropil. Jestliže jsi však byl pokřtěn ve věku plné uvědomělosti, na základěsvé vlastní volby, ve tři tituly místo ve zjevené jméno Boží, tak níže uvedený výňatek z Písma tě nasměruje k tomu, abys byl znovu pokřtěn jako tito čestní Efesané.

(1) Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky.
(2) Zeptal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ „Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli,“ řekli mu na to.
(3) „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ ptal se. „Janovým křtem,“ odpověděli.
(4) Pavel jim řekl: „Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm – v Ježíše.“
(5) Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše.
(6) Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat.

Skutky 19:1-6

Vzpomeňte si na začátek věku Církve Efeské. Malá skupina lidí, která očekávala Mesiáše, uslyšela, že prorok, který sám sebe jmenoval poslem Mesiáše, se objevil na poušti v Palestině a křtil lidi k pokání na odpuštění hříchů. Oni potom přijali Janův křest. Avšak když k nim přišel Pavel, poukazoval jim na to, že tento prorok už zemřel a že přišel Ježíš, který dal svůj život jako oběť za hříchy a také, že nyní přišel Duch svatý a vstoupil do opravdových věřících v Ježíše, Mesiáše. Potom, co to uslyšeli, byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista a když na ně Pavel položil své ruce, zůstali všichni naplněni Duchem svatým. Oni věděli, co to znamená být poslušným Slovu, být pokřtěn v Jeho Jméno (Pán Ježíš Kristus), věděli, že na této cestě budou naplněni Duchem svatým. Nebylo možné je přinutit k tomu, aby sebe změnili. Oni znali pravdu.

SEDM CÍRKEVNÍCH VĚKŮ – VĚK CÍRKVE EFESKÉ – WILLIAM BRANHAM

Zbylá místa Písma a prohlášení, která potvrzují nezbytnost vodního křtu pro toho, kdo uvěřil:

(16) Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj.

Matouš 3:16

(22) Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil.
(23) Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít.

Ján 3:22-23

(5) Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Efeským 4:5

(21) Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista.

1. List Petrův 3:21

Pokud někdo neopodstatněnětvrdí, že může pomocí historie dokázat, že se křtilo jinak než ve jméno Pána Ježíše Krista, doporučuji, aby se seznámil s historickými záznamy a přesvědčil se o tom. Zde je pravdivá historická zmínka o křtu, který proběhl v Římě ve 100. roce našeho letopočtu. Tato informace byla 5. prosince roku 1955 publikována v časopise TIME: „Diákon zvedl ruku a na toto znamení vešel Publius Decius do baptisteria, kde stál Marcus Vasca, obchodník se dřevem, ponořený ve vodě po pás. Když Publius vešel do vody, usmál se a postavil se vedle něho. Poté se zeptal: »Credis?«. »Credo – odpověděl Publius. – Věřím, že mé spasení pochází od Ježíše Krista, který byl ukřižován za doby Piláta Pontského. Spolu s Ním umírám, abych s Ním měl Život Věčný«. Potom pocítil, jak jej podpírá silné rameno, které jej naklonilo dozadu a zároveň ponořilo v rybníce. Než ho studená voda přikryla, do jeho uší se dostal hlas Marcuse: »Křím tě ve jménu Pána Ježíše«”. Lidé křtili ve Jméno Pána Ježíše Krista až do doby Nicejského koncilu, kdy byla pravda ztracena. Tato pravda se vrátila až v posledním věku, přesněji na začátku tohoto století. Důležité však je to, že se vrátila. Pokud chce Duch obnovit zjevení, satan nemá moc, aby to zadržel. Samozřejmě, pokud by existovali tři bohové, tak proč vlasně bychom nemohli křtít v Otce, v Syna a v Ducha svatého? Avšak JÁN OBDRŽEL ZJEVENÍ, že existuje JEDEN BŮH, jehož Jméno je PÁN JEŽÍŠ KRISTUS, proto křtíme ve Jméno JEDNOHO, jediného Boha. Proto také Petr takto křtil v době Letnic.

SEDM CÍRKEVNÍCH VĚKŮ – ZJEVENÍ JEŽÍŠE KRISTA – WILLIAM BRANHAM

(14) Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana.
(15) Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.
(16) Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.
(17) Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.

Skutky 8:14-17

(45) Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany.
(46) Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha. Petr tehdy prohlásil:
(47) „Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?“
(48) A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.

Skutky 10:45-48

(12) Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít.

Skutky 8:12

Rubriky
Biblijna nauka-CZ

SEMENO HADA

Učení o semenu hada, zasetém do lidské rasy, je jedno z nejvíce kontroverzních témat Písma svatého. Jedinec, jehož znalost Slova Božího je pouze povrchní, může mít pocit, že toto téma jej přerůstá.

Pokud však odložíme na bok tradice a předsudky a s otevřeným srdcem pohlédneme do neomylného Slova Božího, tak nás Duch Boží, tak jako to slíbil, uvede do veškeré pravdy.

(1) Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
(2) „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi.
(3) „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“
(4) Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete!
(5) Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
(6) Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.
(7) Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
(8) Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.
(9) „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.
(10) Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
(11) „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
(12) Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
(13) „Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.
(14) Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach.
(15) Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem [hebr. „zera”: semeno, sperma]. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“
(16) Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“
(17) Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách;
(18) bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny.
(19) V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“
(20) Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.

Genesis 3:1-20

Je možné, že po přečtení tohoto výňatku z Písma svatého nám přijde na myslněkolik otázek.: „Jak je možné, že had komunikoval s ženou jazykem, který byl pro ni srozumitelný a naopak?”, „Otevírají se lidem po požití jablka oči do té míry, že si uvědomí, že jsou nazí?”, „Proč se Bůh zachoval tak surově a vyhnal svá stvoření z nejkrásnějšího místa, jaké kdykoliv bylo na zemi?”, „Co způsobilo, že se vzpřímený chodící had stal plazícím se plazem?”, „Proč Bůh ustanovil nepřátelství mezi potomstvem ženy a potomstvem hada?”, „Způsobuje požití jablka u člověka tak velký pocit viny, že se začíná schovávat před svým Stvořitelem nebo se tam odehrálo něco mnohem vážnějšího?”. Bereme na vědomí celý vzor Písma svatého a pokusíme se najít odpovědi na tyto a také jiné otázky.

JAK JE MOŽNÉ, ŽE HAD DOKÁZAL MLUVIT S BOHEM A S ČLOVĚKEM?

V 3. kapitole knihy Genesis můžeme zaregistrovat řadu dramatických změn. Na začátku chodil had vzpřímeně a měl schopnost mluvení, jelikož mluvil s Evou a následně se samotným Bohem. Po úpadku člověka Bůh proklel hada a úplně změnil jeho stavbu těla. Had se stal němý a začal se plazit po zemi. Současný svět vědy hledá inteligentní článek chybějící mezi člověkem a zvířetem. Tím článkem není šimpanz. Chybějícím článkemje had, který se spojil s ženou v sexuálním aktu a ona porodila Kaina, který nebyl člověkem čisté krve. V Písmu svatém jsou detailně popsány jeho nelidské vlastnosti – nejprve ze závisti zavraždil svého bratra a následně se pokoušel oklamat samotného Boha (Genesis 4:3-16).

Neboť tenkrát v Edenu byl had vzpřímeným chodícím stvořením. Byl člověku velice blízký, byl téměř jako člověk. Satan využil přednosti fyzické postavy hada a tím Evu svedl. Potom Bůh postavu hada zničil. Žádné jiné zvíře se nemůže s člověkem smísit, ale ta příbuznost tu je.

Sedm církevních věků. Efeský církevní věk”, William Branham

MŮŽE POŽITÍ PŘÍRODNÍHO OVOCE ZPŮSOBIT, ŽE SE ZA PRVÉ OTEVŘOUOČI ČLOVĚKA A ON SI UVĚDOMÍ, ŽE JE NAHÝ, A ZA DRUHÉ, ŽE BUDE VYHNÁN Z BOŽÍ ZAHRADY?

Snad každý může souhlasit s tím, že tento scénář je nereálný. Bohužel tak je to učeno v současných církvích. Ježíš však přislíbil, že Utěšitel, Duch Pravdy, nás přivede do veškeré pravdy. Pravdou je Slovo Boží.

Především musíme pochopit, že ovoce je symbolem. V 5. kapitole Listu Galatským Písmo učí o ovocích těla a ovocích Ducha. Jedním z jmenovaných ovocí těla je smilstvo. Právě toto ovoce okusila Eva. Než se Adam sblížil s Evou, učinil to vzpřímený, krásný a půvabný had.Potom žena zjistila, že je nahá.

Nuže, zapamatujte si, Kain byl satanův syn. Tedy, myslím si, že všichni jste si poslechli všechny pásky, (které jsem viděl tady ve vaší knihovně). Tedy, zapamatujte si, že Eva otěhotněla od satana a toho stejného dne… Takový případ jsme měli právě teď v Tucsonu, že žena, když se stane… ona žila s dvěma muži a může mít najednou dva druhy dětí. My o tom víme. Viděl jsem to při rozmnožování psů, a tak dále a podobně — a máme to rovnou tady. A tak satan, možná se onoho rána setkala s tím zlým, byl to had — nebyl to plaz, ale zvíře — nejchytřejší, prohnané, nejbystřejší ze všech zvířat, hned po člověku. Protože člověk je také zvířetem. A my jsme savci, jsme teplokrevní savci. A satan byl hned dalším členem v pořadí… Ten had byl hned dalším po člověku od šimpanze — stál hned mezi člověkem a šimpanzem. Věda hledá ten scházející článek. A je to tak skryté kvůli tomu, že byl svržen (snížen, potřen), a dokonce žádná jeho kost nevypadá jako lidská, protože on byl učiněn plazem. [1. Mojžíšova 3:1] Zjišťujeme tedy, že ten chlapík zastihl Evu v Edenské zahradě — tuto mladou ženu, která nepoznala hřích, která nevěděla, co je to nahota, ale on věděl. Byl prohnaný, lstivý, chytrý. A on jí řekl: „To semeno, to ovoce je lahodné a žádoucí,“ a když s ní žil toho rána… A pak, rozumíte, odpoledne přesvědčila Adama, aby udělal totéž, a řekla mu, o co se vlastně jedná. A tak Adam vědomě — on věděl, že to neměl udělat — šel se svou ženou a vykonal ten akt.

Moc proměny, William Branham

PROČ SE BŮH ZACHOVAL TAK SUROVĚ A VYHNAL SVÉ STVOŘENÍ Z NEJKRÁSNĚJŠÍHO MÍSTA, JAKÉ BYLO KDYKOLIV NA ZEMI?

Kromě Stromu Poznání tam rostl Strom Života. Je to pouhým symbolem, jelikož v Písmu svatém strom symbolizuje bytost (Žalm 1:1-3, Matouš 3:7-10, Ezechiel 31:18, Numeri 24:5-6). Stromem Poznání byl satan, Kristus byl však Stromem Života. Bůh je jedinou dokonalou formou Života. Satan má v sobě smrt. Strom Života a Strom smrti stály v zahradě Eden vedle sebe: byl to Kristus a Satan. Když žena porušila Boží příkaz, vstoupila do ní smrt. Dalším, kdo se nalezl na stejné pozici, byl Adam. V takovém stavu neměl ani jeden z nich právo požívat ze Stromu Života, proto byli vyhnáni z ráje. Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6:23).

MÁME V SOUČASNÉ DOBĚ NA ZEMI OVOCE, JEHOŽ POŽITÍ ZPŮSOBUJE STEJNÉ NÁSLEDKY, JAKÉ POTKALY ADAMA A EVU?

Samozřejmě! Existuje skupina lidí, která je názoru, že Adam a Eva požili zakázané ovoce, kterým bylo jablko. Nenajdeme to však v Písmu svatém. Tímto ovocem je sexuální cizoložství a cizoložství vůči čistému Slovu Božímu. Všechno, co je přirozené, je předobrazem toho duchovního.

(20) Taková je cesta cizoložné ženy – pojí, otře si ústa a řekne: „Neprovedla jsem nic špatného.“

Přísloví 30:20

Je žena, která sní přírodníovoce, nazvána cizoložnicí? Má jídlo něco společného s cizoložstvím? Pokud spojíme to, co napsal Šalamoun ve svých příslovích, s tím, co napsal Mojžíš v knize Genesis, objeví se před námi jasný, biblický obraz toho, čím je opravdu prvotní hřích.

(1) Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

Genesis 3:1

Ten, kdo sváděl a pochyboval o Slově Božím, žije ještě dnes. Tehdy to byl had, dnes je to však semeno, které neustále překrucuje Slovo Boží. On stále nabízí k jídlu dobré ovoce, které je lákavé na pohled a žádoucí k nabytí rozumu.

JESTLIŽE KAIN NEBYL SYNEM ADAMA, TAK PROČ TEDY EVA ŘEKLA: „ZÍSKALA JSEM OD HOSPODINA MUŽE? “

(1) Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“
(2) Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.
(3) Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země,
(4) zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti,
(5) ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.

Genesis 4:1-5

Podívejme se však na toto místo Písma a seznamme se i s jinými výňatky Slova Božího, držme se přitom zlatého pravidla: „Mlčme tam, kde Písmo svaté mlčí a mluvme tam, kde ono mluví.”Navíc současná věda potvrzuje to, co se opravdu odehrálo v zahradě Eden.

Cokoli se rodí na zemi, rodí se na základě Božího práva reprodukce. V knize Genesis 1:11 čteme: Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se.

Někdoprohlásil: „Vždyť Eva řekla: »Obdržela jsem od Hospodina muže«.“ Samozřejmě. Proč by ne? Bůh má jisté zákony. Pokud vezmete semeno divoké růže a zasadíte ho v místě, kde roste pšenice, tak to samé slunce a ten samý déšť způsobí, že oba tyto semena budou růst. Bůh má své zákony a ty nemohou být porušeny. Jestliže by nejvíce zvrácená žena žila s největším darebákem beze sňatku a tak dále, tak pokud budou mít dítě, ono se musí narodit v souladu s Božími zákony, neexistuje jiný způsob. Jestliže s tím nesouhlasíte, tak děláte ze satana stvořitele, v takovém případě by byl bohem. Ach, jak slepí byste byli! Vidíte, děje se to podle Božích zákonů. Samozřejmě. Bible praví: „On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.”, v 6. kapitole Listu Židům zase čteme, že země vsakuje déšť, který ji činí úrodnou, a dává vznik rostlinám. Užitečné rostliny stejně jako trny a bodláky žijí díky stejné vodě a stejnému slunci. Božím zákonem je, aby každé semeno přineslo úrodu podle svého druhu.

Budoucí dům nebeského Ženicha a zemské nevěsty”, William Branham

Kain nebyl synem Adama, byl však výsledkem spojení Evy a Adama. Byla to dvojčata, která pocházela ze dvou různých otců. Toto se opravdu uskutečnilo v zahradě Eden. Je to vědecky dokázáno a každý může v současném světě najít důkazy pro tento scénář.

Na internetové stránce fakt.pl čteme:

V lednu roku 2013 přišly v New Jersey na svět dvojčata, které – jak se teprve teď ukázalo – mají dva různé otce. Věc vyšla najevo náhodou během soudního řízení o alimenty pro děti. V lednu roku 2013 porodila jedna Američanka dvojčata. Žena podala žádost o alimenty svému bývalému partnerovi, kterého uvedla jako otce dcer. Muž však nebyl přesvědčený, že je otcem dětí, protože jak tvrdil – matka měla v té době také jiné sexuální partnery. Soud rozhodl, že muž se má podrobit testům DNA, které jsou ve Spojených státech populární. Ukázalo se, že je skutečně otcem, ale pozor – pouze jedné z dcer.Američanka potvrdila, že v týdnu, ve kterém pravděpodobně došlo k početí dětí, měla sexuální kontakt také s jiným mužem – on je pravděpodobně otcem sestřičky. K takové situaci dochází, když v jsou průběhu ovulace uvolněna dva vajíčka a každé z nich je oplodněno semenem jiného muže.

Stejný případ se uskutečnil na severu Polska v roce 2010. Můžeme se o tom dočíst v archivovaných zprávách zdroje onet.pl.

Dalším potvrzením tohoto faktu je výpověď z Listu Judy v Novém zákoně:

(14) V sedmé generaci od Adama o nich prorokoval Enoch, když řekl: „Hle, Pán přichází s nesčíslnými tisíci svých svatých,

List Judův 1:14

Starý a Nový zákon jsou v dokonalém souladu, nikdy si vzájemně neprotiřečí. Celá Bible odhaluje stejné Boží pravdy, které se navzájem doplňují, bez ohledu na výňatek.

Enoch byl sedmý po Adamu. Z toho jasně vyplývá, že Kain nebyl synem Adama, ale hada. Pořadí Adamova rodu (kniha Genesis 5): 1-Adam, 2-Set, 3-Enoš, 4-Kénan, 5-Mahalalel, 6-Járed, 7-Enoch. Jak jsme už uvažovali výše, Kain byl zmíněný v jiném rodokmenu, jelikož byl synem Evy, ale ne Adama. Nikde není uvedeno, že Kain je Adamův syn. Je však řečeno, že byl synem Zlého (1 List Janův 3:12).

Ty dva odlišné rodokmeny, ty dva stromy rostoucí vedle sebe v zahradě Eden, ty dva semena na jednom poli znázorňujíbiblická dvojčata, která se projevují napříč celým Písmem.

Vidíme Kaina a Ábela a jejich konflikt. Následně Ezaua a Jákoba a jejich konflikt. Dále Izmaela a Izáka, Mojžíše a Baláma a také Jidáše a Ježíše. Všude vidíme, že boj dvou vrchností a dvou semen, který měl počátek v Nebi, pokračuje nyní na zemí.

PROČ BŮH USTANOVIL NEPŘÁTELSTVÍ MEZI POTOMSTVEM (SEMENEM) HADA A POTOMSTVEM (SEMENEM) ŽENY?

Bible nás učí, že kvůli provinění ženy přišel úpadek (1. List Timoteovi 2:14). Bůh ustanovil, že vrácení do stavu před úpadkem přijde rovněž prostřednictvím ženy. Na mnoha místech v Bibli žena reprezentuje církev. Nemorální žena je odrazem upadlé církve (Zjevení 17:1-6). Spravedlivá žena je odrazem Nevěsty Kristovy (Zjevení 21:9-10).

Napříč celou Biblí vidíme organizovanou církev, která odmítá vrchnost Krista a místo toho volí výklad Božího Slova, zkřížený skrze Satana, stejně jako to udělala Eva v zahradě Eden.

Úpadek přišel prostřednictvím ženy, stejně jako vrácení k prvotnímu stavu přišlo prostřednictvím ženy.Pamatujme si však, že žena sama v sobě nemá semeno. Ona ho musí obdržet. Právě takto se vyplnilo proroctví z knihy Genesis 3:15. Takto byl vyřešen problém hříchu: Panna Marie přijala dokonalé Boží Semeno a porodila Mesiáše, jenž „pošlapal hlavu hada”. Dnešním nositelem pravého Semena Slova Božího je Jeho Církev, jejíž Vrchností je právě On.

Proč Bůh ustanovil nepřátelství mezi semenem ženy a semenem hada? Jelikož semenem ženy je Kristus a semenem hada je satan. Ten odvěký konflikt začal v Nebi, odkud byl satan vyhnán a celý boj byl přenesenna zemi. Ta velká bitva trvá dodnes a bude trvat až do chvíle, kdy budou „satan a jeho andělé uvrženi do ohnivého jezera hořícího sírou.” Vidíme, že vznikly dvě linie, dva rodokmeny viditelné v celé Bibli. Spojení těchto dvou linií nikdy nebylo Božím úmyslem. Obě byly rozděleny. Potomci Kaina (a jejich charakteristické rysy jako: závist, hněv, touha vraždit, lhaní, mnohoženství, pomsta) jsou specifikovaní v knize Genesis 4:15-24. Potomky Seta nacházíme v knize Genesis 5:1-32. Byla to skromná skupina lidí podřízena Slovu Božímu, která byla Světlem světa ve své generaci. Bůh ustanovil nepřátelství mezi jedním a druhým druhem semena. Toto nás učí Slovo Boží už od prvních kapitol.

(1) Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery,
(2) Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
(3) Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“
(4) V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)
(5) Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé.
(6) Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci.

Genesis 6:1-6

Před potopou došlo ke všeobecné sexuální zkaženosti.Podobně jako dnes, liberální idey vrcholily nad všemi jinými. Všechny morální normy byly zahozeny. Když došlo k míšení těchto dvou linií, Bůh se rozhodl zničit celou zemi. Stalo se to, protože si potomci Seta brali za manželky dcery Kaina. Písmo praví, že Bůh litoval, že stvořil člověka. Objevili se obři, intelektuálně nadaní lidé, kteří neměli sebemenší tužbu poznat Boha a Jeho Slovo. Nakonec Bůh potopil celou zemi, ale zachoval Noema a jeho rodinu. Ježíš předpověděl stejný scénář na poslední dny: Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. (Matouš 24:37-39)

A sledujte. Pak sem přicházejí vaši obři. Potom Kain odešel do země Nód. Jestliže jeho otec byl velikým, urostlým obrem, tak jaký byl pak Kain? Podobal se svému otci. A on se vydal do země Nód a vzal si jednu ze svých sester. To byl jediný způsob, jak to mohl udělat. Nemohly existovat žádné jiné ženy, jedině ty, které přišly z Evy. Říká se, že oni měli sedmdesát synů a dcer. Kdyby zde nebyla žádná žena… (Bible nezaznamenává narozené ženy, pouze muže.) A když oni… kdyby mimo Evy neexistovaly žádné jiné ženy; a v případě, že by ona zemřela, lidská rasa by zanikla. Musela tedy mít dcery a on se musel oženit se svou vlastní sestrou. On odešel do země Nód a našel si svou manželku. A když se tam s ní oženil, tam nalézáme ty veliké, urostlé obry, kteří byli padlými Božími syny; oni přišli skrze svého otce ďábla, skrze Kaina. Zde máte ten chybějící článek.

„Semeno hada”, William Branham

PROČ BŮH NEVAROVAL ŽENU BEZPROSTŘEDNĚ PŘEDTÍM, NEŽ JI HAD SVEDL?

Ochranou Adama a Evy bylo Boží Slovo. Dokud zůstávali ve Slově Božím, měli stoprocentní bezpečnostpřed vším zlem. Nebylo nutné, aby je Bůh seznamoval s tajemstvím a detaily zla. Dokonalou Boží vůli bylo, aby požívali ze Stromu Víry, ne ze Stromu Poznání dobra a zla. Bůh jim nabídl dokonalý život, oni však překročili přijatelné hranice a nechali se svést satanem.

Nu, zde mi někdo dá otázku: Řekl Bůh Evě, že si má dát pozor na hada, aby ji had nesvedl? Bůh o tom nepotřeboval nic říkat, co se stane. Jde zde pouze o to, vidět obsah této zprávy. Dal prostě Své Slovo. Neřekl: Mějte účast na POZNÁNÍ. Mějte účast na životě. ŽIVOT BYLO SLOVO BOŽÍ. SMRT JE VŠECHNO, CO NENÍ SLOVO BOŽÍ!

„Sedm církevních věků. Efeský církevní věk”, William Branham

(17) Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!
(18) Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život.

Římanům 5:17-18

Bůh na začátku navrhl velkolepý plán vykoupení s nejlepším možným závěrem. Jedině On mohl uspořádat průběh jednotlivých událostí tak, aby v životě Božích dětí mohlo „všechno napomáhat k dobrému” (List Římanům 8:28). Bůh měl určité vlastnosti, které chtěl vyjádřit, ale nemohl tak učinit, dokud k tomu byla vhodná situace. Důsledkem tohoto drastického úpadku v Edenu bylo mnoho negativních událostí. Jediný, kdo nebyl tím vším překvapen, byl Bůh, který bezprostředně vkročil do děje, aby dosáhl vykoupení těla. Právě v takových okolnostech mohl vyjádřit své vlastnosti Spasitele, Lékaře, Osvoboditele, Utěšitele a další. Úpadek přišel skrze tělo. Bůh rozhodl, že všechno přivede na pravou míru díky tomu, že sám přijde v lidském těle a odhalí každou z těch výjimečných vlastností své Bytosti. Hříšné semeno přišlo na svět skrze mimomanželský a bezbožný akt. Pravé semeno, Ježíš, přišlo bez sexuálního aktu, prostřednictvím lůna panny, díky moci Božího mluveného Slova, aby se vyplnilo zaslíbení Páně: „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi. ” (Izaiáš 7:14)

Člověk prostě nemohl přijít ke Stromu Života uprostřed zahrady. Tento Věčný život Toho Stromu se musel dříve státi tělem. Avšak dříve, než mohl Bůh pozvednout a spasit hříšníka, musel tu nějakého mít, aby ho mohl pozvednout a spasit. Člověk musel padnout. Pád, který měl způsobit satan, se musel uskutečnit v těle. Tak musel i satan přijít skrze tělo. Avšak satan nemohl přijít skrze lidské tělo, aby ten pád způsobil, tak jako přišel Kristus v lidském těle, aby ty padlé znovu napravil. Ale bylo tam zvíře, had, člověku tak blízké, že satan mohl vejít do tohoto zvířete a skrze toto zvíře mohl vejít do lidského těla a způsobit ten pád. A tím sama sebe dostat do lidské rasy, tak jako jednoho dne měl přijít Ježíš, aby sám měl účast v lidské rase, totiž v lidských tělech, až k samému vzkříšení, kdy i my budeme mít oslavená těla. Jeho oslavenému tělu podobná. Co Bůh zde v zahradě Eden udělal, byl Jeho předurčený plán. A když satan přivodil to, co bylo nutné pro plán Boží, pak již člověk nemohl přistoupit ke Stromu Života. V žádném případě! Nebyl ještě ten čas. Avšak bylo vzato jedno zvíře (původcem hříchu bylo zvíře, souhlasíte?, ať je tedy prolitá krev zvířete), jeho krev byla prolitá, čímž mohl mít Bůh opět obecenství s člověkem. Potom měl nadejít den, kdy se Bůh objeví v těle, v němž se tak velice poníží, aby padlého člověka obnovil a učinil ho účastníkem Věčného Života. Můžete-li to jednou spatřit, pak budete moci porozumět semenu hada a budete vědět, že to nebylo žádné jablko, které by Eva snědla. Byla to degenerace lidstva skrze smíšení semene.

Sedm církevních věků. Efeský církevní věk”, William Branham

UČIL JEŽÍS O SEMENI HADA? NACHÁZELO SE ZA DOBY JEŽÍŠE NA ZEMI SEMENO HADA?

Ano, Ježíš odkazoval na to, co se stalo v knize Genesis. Nuže, 1. kniha Mojžíšová je Knihou semena, a to dobré i zlé semeno se projevuje napříč celou Biblí a plně dozrává v době sklizně, v níž nyní žijeme. V době sklizně budou tato dva různá semena od sebe navždy oddělena. Koukol bude spálen a pšenice bude vzata na Novou Zemi.

(36) Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
(37) Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,
(38) pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého.
(39) Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

Matouš 13:36-39

Pán Ježíš učil, že na světě byly zasety dva druhy semen. Výše v textu je použitý řecký pojem „sperma”. Přesně ten stejný pojem, ale v hebrejštině, se nachází v knize Genesis 3:15. Bůh zde řekl, že rozpoutá nepřátelství mezi semenem hada a semenem ženy. Jsou to synové Království a také synové Zlého. Jedni jsou projevem dobrého semena a druzí zlého semena. Je to důsledek toho, co se stalo v zahradě Eden, zcela určitě to však není následek požití přírodního ovoce. Ježíš se obrátil na nábožensky založené lidi, kteří odmítali Jeho Slovo a nazval je dětmi ďábla (Jan 8:44). Židé věděli, co se opravdu stalo v zahradě Eden, proto odmítli a řekli: „My jsme se nenarodili ze smilstva”, odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!” Pán Ježíš však ihned odmítl. Nesouhlasil s tím, že Bůh je jejich otcem. Ježíš otevřeně prohlásil, že jejich otcem je ďábel. Je to vytržený výňatek z kontextu? Samozřejmě, že ne. Všechno do sebe začíná zapadat a vzniká pozoruhodný a pravdivý obraz.

(37) Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo.
(38) Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“
(39) „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky.
(40) Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.
(41) Vy děláte skutky svého otce.“ „My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“
(42) Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.
(43) Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!
(44) Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.

Jan 8:37-44

I Jan Křtitel, prorok, který předcházel příchod Ježíše, měl jasné pochopení toho, co je to hadí semeno. Mluvil o tom veřejně a obracel se přitom na nejvíce nábožensky založenou skupinu.

7) Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem?
(8) Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání.
(9) A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!
(10) Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.

Matouš 3:7-10

NACHÁZÍ SE SEMENO HADA, KTERÉ BYLO ZASETO V ZAHRADĚ EDEN, NYNÍ NA ZEMI?

Samozřejmě, že ano. Ono rostlo během rozvoje civilizaceod zahrady Eden až dodnes. Nebylo tady celou dobu jen semeno hada, bylo tady rovněž Boží semeno. Nyní žijeme v době konce a tyto dva semena budou rozděleny a budou směřovatna dvě různá místa určení. Podle slov Pána Ježíše představují tyto dva druhy semen dva druhy lidí: syny Království a syny Zlého. Tyto dva druhy semen a lidí se už déle nebudou nacházet spolu na jednom poli. Bůh má způsob, jak je rozdělit. Koukol bude zničen v ohni, avšak pšenice bude vzata na Novou Zem, jelikož Ježíš řekl: „Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví” (Matouš 5:5). Ne všichni budou mít takovou možnost, pouze ti, kdo prožili znovuzrození ze Slova a Ducha Božího. Tímto způsobem budou jednou provždy zbaveni prokletí prvotního hříchu a toho, co se stalo v Edenu. Jestliže přijali Semeno Slova, jsou syny Království. Ti, kdo odmítají toto Semeno, zůstávají zkříženým koukolem, který byl zasetý v zahradě Eden.

(36) Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
(37) Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,
(38) pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého.
(39) Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.
(40) Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.
(41) Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,
(42) a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
(43) Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

Matouš 13:36-43

DRAK, DÁVNÝ HAD, ĎÁBEL A SATAN – TOTO JSOU OZNAČENÍ JEDNÉ BYTOSTI. SEMENO HADA JE SEMENEM SATANA.

(7) V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé,
(8) ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo
(9) a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

Zjevení 12:7-9

Satan byl nazván „dávným hadem”, jelikož právě tím on je. Lucifer, ďábel, veliký drak, dávný had, satan – toto jsou označení pro jednu a tu samou bytost. A právě tato ošidná bytost, v podobě hada, svedla nevědomou Evu. Vzbouření toho dávného hada, které začalo v Nebi, kde satan svedl velkou část Božích andělů, se přeneslo do spanilé zahrady Eden a následně na celý svět. Ano, had má semeno. Bůh je však má také, je to Jeho Slovo. Tak jak to bylo slíbeno, to Slovo se stalo tělem v ženě, panně Marii a dosáhlo věčného vykoupení. Tímto způsobem byla „hlava hada pošlapána”.

OTÁZKA NA TÉMA PRVNÍ KNIHY MOJŽÍŠOVÉ 6:4. – ODKUD SE VZALI PO POTOPĚ OBŘI? [OTÁZKA POLOŽENÁ BRATRU BRANHAMOVI – VYD.]

To je dobrá, velice dobrá otázka. To je moudrá otázka. Odkud se vzali tito obři? Na kolik víme, Adam nebyl obrem, protože jestliže by byl, pak bychom o tom měli zmínku v Bibli. On byl obyčejným člověkem. Odkud se oni vzali? Kolem toho je veliká pře a bylo mi to předáno. Je to na kousku tmavého papíru velikými černými písmeny, na kousku bílého papíru. Tedy, tito obři… nedávno, tuším, někdo… to byl snad Josef (Flavius). Netvrdím to, bratři kazatelé, že to byl právě Josef, ale myslím si, že to mohl být on, nebo Dr. Scofield nebo někdo jiný, kteří řekli, že tito obři obývající tuto krajinu byli ve skutečnosti padlými božskými duchy, kteří naslouchali lživému hlasu satana, to, co jim vyprávěl v nebi… a byl to Michael… snažil se začít válku s Michaelem v nebi… a byl svržen dolů… a že tito synové Boží viděli dcery lidské, a tito obři, kteří tehdy obývali zemi, tito (andělé) vstupovali do lidského těla. Pokud by tomu tak bylo, pak bychom učinili ze satana stvořitele. To není přece možné. Stejně tak jako stanovisko Dr. Smitha z církve Adventistů sedmého dne, ohledně obětního kozla. On řekl, že tento kozel, který byl… oni vzali dva obětní kozly, v den smíření, jeden kozel byl zabit, zatímco ten druhý byl vypuštěn. A on řekl, že ten zabitý kozel znázorňoval Ježíše, nositele našich hříchů, který zemřel, ale ten kozel, kterého pustili ven, znázorňuje ďábla, který odnese naše hříchy a vrátí se s nimi zpět do věčnosti. Tedy hleďte, každý… podle mého názoru…jestliže se to někdy dostane do ruky nějakému adventistickému bratrovi, neříkám nic proti tomu velikému muži, jakým Dr. Smith ve skutečnosti byl. Ó, on byl chytrým, inteligentním, skvělým a vzdělaným křesťanem, věřícím, ale podle mého názoru, hleďte, pak bychom obětovali ďáblovi. Oni oba znázorňují Kristovou smrt, pohřeb a vzkříšení. On zemřel za naše hříchy, ale zároveň odnesl hříchy pryč; oba tedy byli Kristem. A tak tito obři nevznikli tím, že se vedrali dovnitř. Tito obři byli syny Kainovými, jejichž otcem byl had, který po každé stránce vypadal jako člověk, ale byl velikým, statným chlapem, větším než normální člověk. A to je původ těchto obrů, neboť oni byli Kainovými syny, byli to Kanaánci v zemi Kanaán, odkud pocházeli, a právě tam přišel Kain. A to bylo… hleďte, to je zároveň důkazem semene hada. To byla naprosto jiná rasa lidí. To bylo semeno hada. Vidíš? Tato otázka obsahuje rovněž otázky o semenu hada, a tak dovolte, abych se tomu věnoval, a uchovejte si to v paměti. To bude naším pozadím. Vidíte, tito obři, to byli Kanaánci, oni byli syny Kaina, který byl hadovým synem. A had byl obrem, velikým zrůdným druhem, nebyl žádným plazem, byl nádherný. Byl nejkrásnější ze vší polní zvěře. A byl pouze…Podívejte, zvířecí geny nemohou nijak oplodnit ženské buňky. Oni to zkoušeli znovu a znovu. Jsou neplodné vůči ženskému semeni. A nyní ten druh nemohou najít. Vezměte šimpanze, který je nejbližším tvorem vůči člověku, o kterém se ví nebo gorilu nebo něco z toho, co je příbuzné člověkovi. A Bůh ve své veliké evoluci začal tvořit ryby, pak učinil ptáky a pak jiné věci, zvířata, tak jak přicházela, pak přešel k šimpanzovi, a opici gorile, a pak přišla forma hada, a od hada přešel k člověkovi. A lidstvo, věda, se snaží přijít na kloub, najít kosti a zjistit, cože to bylo za zvíře hned po člověkovi. A člověk je zvířecí. Člověk po tělesné stránce je zvířecí, víme o tom. Jsme savci, teplokrevná zvířata, dobře o tom víme! Ale v čem spočívá ten rozdíl? Zvíře nemá vnitřní duši, ale člověk ji má. On rozezná mezi dobrým a špatným. Malá fena neví o tom, že by měla nosit oděv, ale pochybuji o tom, že by se oblékla do šortek, kdyby tomu rozuměla. Stejně tak prasnice, ale je to právě lidská padlá rasa. Odtud to tedy pochází. Odtud se vzali obři. Oni byli hadovými syny. A hleďte, když uviděl Evu v takovém stavu, on, satan, do něj vstoupil a přiměl jej… Vidíte? Adam to ještě nestačil odhalit. Nevím, jak bych měl formovat tato slova. Tak, aby to bylo vyhovující pro nás všechny, ale někteří to stejně kritizují. Víte, oni se vždycky něčeho chopí. Ale podívejte, Adam předtím nikdy nepoznal Evu, svou ženu. Ještě k tomu nedošel, ale satan ho po této stránce překonal. Ale když ona otěhotněla, pak ji poznal.

„Otázky a odpovědi”, William Branham

Rubriky
Biblijna nauka-CZ

PŘEDURČENÍ

Boží volba neboli předurčení – pro některé pojem, který vzbuzuje strach, pro jiné je však důvodem k radosti. Slovo Boží rozptyluje všechny pochybnosti, aby člověk mohl odpočinout ve věčném Božím plánu.

ROZHODL BŮH O PŘEDURČENÍ NA ZÁKLADĚ SVÉ VŠEVĚDOUCNOSTI?

(29) Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci;
(30) A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

List Římanům 8:29-30

Ano, Bible zřetelně učí, že Bůh je bytostí nekonečnou, všemocnou a vševědoucí. Proto mohl předpovědět výskyt každého vrabce, komára, a především člověka, kterého učinil svým partnerem. „Dokonce i všechny naše vlasy na hlavě jsou spočítány.” Jestliže Bůh zná počet vlasů na tvé hlavě, i přes to, že ti neustále padají, znamená to, že zná každý detail tvého života. Bůh, který je vševědoucí, musel o tobě vědět všechno předtím, než vznikl tento svět. Apoštol Pavel prohlásil, že prvním Božím krokem v našem směru bylo Jeho Boží předzvědění. On nás prohlédl skrz naskrz a následně některé předurčil. A ty, které předurčil, ty také povolal. Důsledkem předurčení bylo povolání a dalším krokem bylo ospravedlnění a uctívání. Celý tento Boží postup je nám představen v ději ukončeném, toto je pravdou. To, co učinil Bůh, je podivuhodné a neobyčejné. Předtím, než byl svět vůbec zformován, byli jsme v Ježíši, našem Spasiteli, již ospravedlněni a měli jsme podíl na Jeho slávě.

KDE A KDY BŮH UČINIL ROZHODNUTÍ O VÝBĚRU A PŘEDURČENÍ?

(4) V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce.
(5) Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní.
(6) Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!

List Efeským 1:4-6

Písmo nás učí tomu, že Bůh si vybral svůj lid již před vznikem světa. Díky tomu sám Stvořitel připravil východisko předtím, než se objevil jakýkoliv hřích a než byl vztah mezi Bohem a člověkem narušen. V první kapitole Listu Efeským jsme četli, že Bůh rozhodl o výběru na základě své laskavé vůle.

(8) Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.

Zjevení 13:8

Nyní víme, kdy Bůh rozhodl o výběru a předurčení. Avšak kde to učinil? V Kristu. V Něm se nachází seznamvšech vykoupených jmen. Kdy tato vyvolená jména, obsažena v Jeho Knize, byla vykoupena? Před stvořením světa, když byl Boží Beránek zabit. Samozřejmě se to muselo projevit v čase, a to se také stalo, když na zemi přišel Ježíš. On vykoupil ta jména skrze svou oběť. Stává se to však kompletní, když se každé z těchto jmen ve svém časovém období projeví na zemi ve formě konkrétních jedinců.Pouze oni jsoupřitaženi k tomu, aby dospěli k poznání Pravdy. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec” – řekl Ježíš.

ROZHODL BŮH O VÝBĚRU A PŘEDURČENÍ NA ZÁKLADĚ NAŠICH DOBRÝCH ČINŮ?

Kdyby došlo k výběru na základě činů, znamenalo by to, že spasení není výhradně z milosti. On nás však předurčil „ke chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom nejmilejším”na základě své suverénní volby. Volba, předurčení a milost jsou nám dány v Kristu. Důraz je kladen na Krista a Jeho dílo, ne však na nás a naše úsilí. Učení o Boží volbě je potvrzeno zároveň ve Starém a Novém zákoně.

(9) Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.”
(10) A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.
(11) Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení
(12) (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.”
(13) Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.”

Římanům 9:9-13

Bůh vybral Jákoba, Ezaua však zavrhl, předtím než se oba vůbec narodili. Bůh sám rozhodl o výběru, předtím než učinili cokoli dobrého či zlého, aby tak zdůraznil suverenitu a sílusvé volby. Jeho láska je založená na výběru.On miloval Jákoba, kterého vyvolil, zatímco nenáviděného Ezaua zavrhl.

ZA JAKÝM ÚČELEM BŮH ROZHODL O VÝBĚRU?

(13) Za vás, bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu byli spaseni.
(14) Právě k tomu vás povolal naším evangeliem, abyste došli slávy našeho Pána Ježíše Krista.

2 Tesalonickým 2:13-14

Bůh nás vyvolil za účelem spasení. Právě z tohoto důvodu to učinil. Ti, kteří byli vyvoleni, jsou jediní, kteří budou skutečně spaseni. Ti také o tom nebudou mít žádné pochybnosti či nepokoj, protože je to skupina „vyvolená od začátku”. Je to nádherné, když ti to Bůh osobně zjeví.

Všimněte si, co Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec. Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně.” Oni to poznají. Žádný jiný člověk to nebude schopen učinit, žádný jedinec, bez ohledu na to, jak je dobrý, bez ohledu na to, kdo to je. Musí mu to být zjeveno. Teprve potom pochopí, kdo je Kristus. Zde je zřetelně vidět předurčený plán. Slovo Boží je semenem, stejně jako u jiných semen, je třeba nejprve připravit půdu, do níž bude osivo zaseto. Pokud byste seli semeno do nepřipravené půdy, nebyl by z toho žádný požitek. Přilétli by ptáci a sezobali by ho. Pokud ho hodíte mezi trní a bodláky, bude co nevidět udušeno. Tak to Ježíš řekl v podobenstvích. Tedy nejprve je třeba připravit půdu. Proto Bůh ve své suverénní milosti nejprve připravuje srdce. On vás připravil před stvořením světa, abyste Jej mohli přijmout v tomto věku. On vás prohlédl svojí vševědoucností a předurčil vás k věčnému Životu. On vás znal, a proto vás také připravil. Pokud půda nebude předem připravena, tak v ní nic nemůže růst. To je důvod, proč se seje semeno víry. Když je hlásána víra, vidíte působení daru rozeznávání od Pána, sledujte, co se děje, všechny biblické dary působí a lidé na ně reagují. Někteří říkají: „Haleluja, věříme tomu!” Jiní přicházejí a jsou zklamáni. Vidíte, půda musí být pro toto semeno připravena a vy víte, kdy to padlo do půdy.

„Činy jsou vyjádřením víry” – William Branham

DODATEČNÁ POUČENÍ POTVRZUJÍCÍ BIBLICKÉ UČENÍ O PŘEDURČENÍ:

(4) Dostal jsem slovo Hospodinovo:
(5) „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“

Jeremiáš 1:4-5

Bůh rozhodl o tom, aby byl Jeremiáš prorokem. Nikdo se ho neptal, zda mu to vyhovuje. Bůh ho vyvolil a předurčil pro tuto službu, než se narodil. Je to pro nás veliká lekce.Písmo potvrzuje, že se volba a předurčení netýká pouze proroků, ale také těch, kteří jsou považováni za: hloupé, slabé, nízkého původu či zavržené. Napříč celou Biblí nám bijí do očí různá místa Písma o volbě.

(26) Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených.
(27) Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.
(28) Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je,
(29) aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1. List Korintským 1:26-29

Podívejte, právě tak jak vy jste byli ve vašem otci, jak jsem onehdy večer řekl, jak jste se na začátku nacházeli ve svém otci — pokud jste tam nebyli, nejste tam ani dnes. Ale podívejte, tam muselo být to semeniště proto, abyste se mohli narodit. A nyní jste synem, jste dcerou, vidíte. To je semeno. A pak, jestliže někdy… Pokud jste teď křesťany — těmi opravdovými, předurčenými, semeny — byli jste v Bohu ještě předtím než… Byli jste v Bohu vždycky: ten zárodek vašeho života, který je Božím atributem, který byl Jeho myšlenkou. Řekněme například tato krásná mladá slečna, která tu sedí, viďte. Bůh řekl: „Toho dne tam bude jistá dívka. Bude se jmenovat tak-a-tak. Bude taková, taková a taková.“ On dokonce věděl přesně tuto hodinu, kdy ona se tu posadí a bude poslouchat toto poselství a že bude mít oblečené červené šaty, viďte. To byla Jeho myšlenka. A kdo bude tvůj manžel, ať je to kdokoliv a že On vás dá dohromady a že budete tady v tomto městě, přesně v ten den. Nebyla zde žádná možnost, aby to s vámi dopadlo jinak, protože jste ve fázi růstu. A tak dlouho, dokud je ve vás to semeno, ono roste a vy musíte přesně vyprodukovat to, co ono řeklo, že tím budete. Přesně tak. To je Jeho Slovo a On dodržuje své Slovo. On nad ním bdí.

„Moc proměny” – William Branham

(16) Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu.
(17) Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“
(18) Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
(19) Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí.

Ján 15:16-19

(9) Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
(10) Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli.

1. List Petrův 2:9-10

(1) Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku, slyš, Izraeli, vyvolený můj!
(2) Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě v lůnu utvořil a který tě podpoří: Neboj se, můj služebníku Jákobe, můj vyvolený Ješurune!
(3) Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem. Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky,
(4) takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky.

Izaiáš 44:1-4